Babí Náchod

Přestože obec Babí u Náchoda má dozajista starší datum svého vzniku, první písemná zmínka, v níž se potvrzuje držení náchodského panství panu Bočkovi z Kunštátu českým králem Václavem IV. pochází z roku 1415. Byla to obec náležící k náchodskému hradu. Na vznik jejího jména je více názorů. Ať už její pojmenování pochází od slova baba ( tehdejší výraz pro kopec ), nebo podle jména jakéhosi lokátora ( kolonizátora ) jménem Babo, či někdy zmiňovaném prvním majiteli zdejší tvrze Babím, nebo snad Babiem, ovšem nikdy neprokázaném.
Jednalo se o obec s dřevěnou tvrzí, obehnanou valem a vodním příkopem. Nejednalo se tedy o klasické zemanské sídlo, ale spíše o opevněný statek se zemědělskou funkcí. Nejstarším známým majitelem z roku 1545 v úředních spisech náchodského panství je uveden „majitel domu č. 23 na náměstí v Náchodě, pan Albrecht Třebešovský z Chlen a na Babím, maje také v držení statek svobodnický (č.p. 1), kdež i starobylá tvrz dřevěná, příkopem a vodou obehnaná jejíž stopy byly ještě v roce 1890 při statku č.p.1 (nebo č.p. 33) znáti se nalézala“. Tolik praví pár slov z archívního materiálu.

Pamětní deska

Od roku 1848, kdy bylo císařem Ferdinandem I. zrušeno poddanství, se Babí stává samostatnou obcí a jejím prvním voleným starostou pak Antonín Hejzlar, už ne jako svobodník, ale sedlák ze statku čp. 1. Díky své poloze v „závětří“ se Babímu ve většině případů vyhýbaly důsledky válečných akcí jako například Prusko – Rakouské války v roce 1866. Okolní obce, sídlící blíže k Náchodu na tom byly o poznání hůře. Živelné pohromy, velké požáry a epidemie se však v naší obci vyskytovaly zrovna tak jako v blízkém okolí. Po jedné takové epidemii cholery byl v roce 1832 v blízkosti budoucí školy postaven kamenný kříž s nápisem „Ó Ježíši, buď nám milostiv a požehnej obci naší“. Osmdesátá léta devatenáctého století byla pro Babí významná i z důvodu jeho rozšíření. Roku 1850 bylo s Babím spojeno Malé Poříčí. Obě obce měly svou autonomii ve správě svých věcí. V Malém Poříčí sídlil jeden radní, starosta pak býval na Babím. Toto spojení trvalo až do roku 1909. V roce 1864 u železniční trati do Hronova postavil Izák Daniel Pick přádelnu, čímž vytvořil řadu pracovních příležitostí nejen pro místní obyvatelstvo. Jelikož se obec stále rozrůstala a stoupal počet obyvatel, začalo se zde vyplácet podnikat v různých oborech, hlavně služeb, jako např. pekařství, řeznictví, holičství a samozřejmě obchod jako takový.

ZŠ Babí

S tímto nárůstem obyvatelstva přibývalo i dětí a bylo citelně znát, že zde chybí škola. Po vyjednávání s okresním úřadem v Novém Městě nad Metují byla v roce 1895 postavena triviální (základní) škola. Zprvu jednotřídku ve školním roce 1895-96 navštěvoval 101 žák, později se ze školy stává dvoutřídka a postupem času se rozrůstá až na pět tříd. Jako zajímavost se dá uvést, že ve školním roce 1901-02 nastupuje na místo podučitele Alois Jirásek narozen 27.2.1875 v Hronově. Jedná se však o 24 let mladšího jmenovce mistra A. Jiráska, slavného, českého prozaika. Další zajímavostí je mramorová deska umístěná na školní budově, která mluví o tom, že L.P. 1628 ubíral se tudy dle místní pověsti do vyhnanství slavný Jan Amos Komenský, arciučitel národův, kněz humanity, hlasatel osvěty, smíru a bratrství lidstva. Bohužel, je to opravdu jen legenda, protože Komenský opouštěl svou vlast prokazatelně u města Žacléř, u nějž také leží obec jménem Babí. Jeden zajímavý zápis z obecní kroniky z roku 1935 říká, že „ve škole dostávají děti školní pomůcky zdarma po celý rok“.

V roce 1887 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů, jehož prvním velitelem byl A. Hejzlar. Rok 1918 je kromě státního převratu a vzniku ČSR pro nás také významný založením Pamětní knihy obce Babí. Činorodost občanů v období první republiky byla veliká a tak dochází velkému rozrůstání obce, např. o část dolní Babí. Tudy také projížděl ze svého pobytu v Hronově prezident T.G.Masaryk. Na hranici obce mu byla vystavěna slavobrána a pan prezident se podepsal na první stranu obecní kroniky. Podle plánů architekta Bedřicha Kuchaře z Náchoda byla v roce 1927 postavena nová zvonice v ceně 6 512,14 Kč, která nahradila starou dřevěnou zvonici. V následujícím roce byl postaven obecní domek pro učitele (čp. 135). V srpnu 1929 byl zbudován stezník ve Vrškách za 1214 Kč a nedaleko něho dokončil svou stavbu architekt Kohout (čp. 144).

Příezd T.G. Masaryka na Babí

V roce 1930 probíhaly přípravné a projektové práce na jednu z nejvýznamnějších staveb, kterou byl obecní vodovod. Po dvou letech byl slavnostně předán k užívání a již v této době se začalo jednat o zřízení tolik nutné kanalizace. V zájmové oblasti bylo naše obyvatelstvo zapojeno do Divadelního spolku Komenský, Tělocvičné jednoty Sokol, Dělnické tělovýchovné jednoty, Klub dělnických cyklistů M. Poříčí- Babí a figuroval zde i fotbalový klub SK Katzau Babí-M. Poříčí. Divadelní představení místních ochotníků od jisté doby byla navštěvována sporadičtěji, díky blízkosti Náchoda a jeho kulturní nabídky, zvláště pak biografu.
Do roku 1933 Babí sousedilo přímo s Německou říší. V roce 1934, po úpravě hranic připadl hraniční most a přilehlé pozemky po levém břehu Metuje ČSR do katastru M. Poříčí a tím pádem tak Babí přestalo hraničit s Německem. Mezi stavební zajímavosti na území naší obce patří též stavba dělnických rodinných domků ( kompaktní řadová výstavba, snad první v Evropě ) od vídeňského stavitele Adolfa Loose, provedená firmou Goldschmit-Hermann. Tuto stavbu si nechala zhotovit textilní továrna Katzau a patří mezi Loosovy objekty, často zmiňované v odborné, světové literatuře.

Pěchotní srub

Obrovský stavební rozmach zde nastal v roce 1936. Pro vojenskou obranu vlasti se začala realizovat stavba tzv. linie obranného opevnění generála Husárka. Pět železobetonových pěchotních srubů pod označením NS -86 až NS 90 s krycími názvy Havlíček, Les, Transformátor, Dvoják a Lom kopírovaly ještě dva sledy lehkých objektů vz. 37, obecně nazývaných kulometná hnízda, nebo též řopíky ( podle Ředitelství opevňovacích prací ). Jeden z nich dodnes slouží jako malé muzeum. Kromě zajištění dobrého výdělku jak místním tak i přespolním obyvatelům přišla vhod i ubytovací kapacita u zdejších obyvatel. Nutno dodat, že na staveniště se dostaly jen osoby důkladně politicky prověřené. Během protektorátu Čechy a Morava se život u nás neodlišoval ničím vyjímečným od ostatních častí bývalé republiky. Většina obyvatel se starala o obživu svých rodin v náchodských textilkách, ve službách a zemědělskými pracemi. Politická angažovanost, tak rozšířená za první republiky, téměř ustala a společenský život skomíral ze strachu o holé životy. Samozřejmě, že i mezi našimi obyvateli se našli i tzv. černé ovce, ( kolaboranti, udavač i pouzí sympatizanti s okupací ), ale tyto excesy nevybočovaly z obvyklé situace v ostatních částech zbylé republiky.

Po osvobození naší vlasti se začínal život vzpamatovávat z válečných útrap a i zde začal politický boj o další budoucnost. I na Babí se po roce 1948 dostaly takové praktiky jako rozkulačování sedláků, perzekuce politických protivníků a normalizace v 60. létech 20. století. Zrušení všech spolkových organizací nenechalo na sebe dlouho čekat a tak tu zbyla jen Tělovýchovná jednota ( spojení bývalého Sokola a DTJ ), lyžařský oddíl TJ Tepna, fotbalový SK Tepna Babí a samozřejmě místní hasiči, přejmenovaní na požárníky, tolik potřební pro každý politický režim. Ještě v poválečné době se plánovala výstavba kaple, k jejíž realizaci díky politickým poměrům již nedošlo. Valná část kulturního života se odehrávala v nedalekém Náchodě. Tato inklinace k okresnímu městu vedla v roce 1950 ke sloučení, nebo spíše k připojení Babího k němu. V sedmdesátých létech 20. století pak přišlo oživení pro fanoušky automobilového sportu, v místních serpentinách se jezdívaly oblastní závody automobilů do vrchu. Z drobných staveb církevního zaměření, či památníků jmenujme již zmiňovaný kříž postavený po cholerové epidemii, křížek na soukromém pozemku u Šimků, nebo sochu sv. Jana Nepomuckého u hasičské zbrojnice ( v nedávné době odcizenou ). Ve školní budově jsou pak ve vstupní chodbě umístěny plastiky na památku obětem obou světových válek. Z významných rodáků naší obce pak jmenujme Josefa Hofmana, který za nepřátelskou činnost proti Říši ( tajné roznášení letáků ) byl dopaden a 22. 12. 1942 v německém vězení popraven a prof. Františka Štěpánka, televizního, rozhlasového a divadelního režiséra, který působil zároveň jako pedagog na pražské DAMU.